Za normálních okolností bývá hladina kortizolu po ránu lehce zvýšená, během dne pak klesá a jeho hladina zůstává nízká (pokud nenastane nečekaná stresová situace).

U depresivních pacientů bývá hladina kortizolu vyšší po celý den. Některá antidepresiva fungují na bázi potlačování kortizolu, což může mít také nežádoucí účinky, neboť kortizol ovlivňuje reakci imunity na infekční chorobu, schopnost se rozhodovat apod.

Robert Sapolsky, neurovědec a profesor biologie, se již více než třicet let věnuje studiu vlivu stresu na lidské zdraví. V rámci svého výzkumu studoval krysy a paviány v Africké divočině. Jelikož se nám primáti po fyzické a emoční stránce podobají nejvíce, daly by se výsledky výzkumu aplikovat také na člověka.

Paviáni konstantě zvýšenou hladinou kortizolu začali být po nějaké době paranoidní, neschopni rozlišit přímé nebezpečí od mírně nepříjemné situace. Byli náchylní k hádkám. např. o ovoce ačkoliv stáli hned u stromu, jež byl takovým ovocem obtěžkán.

„Primáti jsou chytří a organizovaní do té míry, aby věnovali svůj volný čas tomu, aby se k sobě chovali nepříjemně a stresovali se navzájem, pokud ale budete chronicky psychosociálně vystresovaní, ohrozíte své zdraví. Takže jsme se v podstatě vyvinuli tak, abychom byli dost chytří na to, abychom onemocněli.“ - Robert Sapolsky

https://news.stanford.edu/news/2007/march7/sapolskysr-030707.html

Regulace kortizolu je do určité míry dána počtem glukokortikodiních receptorů. Ty slouží jako „tepelný systém“ při jeho přetížení dojde k restartu. Takže např. v situaci, kdy dojde k bezprostřednímu ohrožení života, vyletí nahoru a připraví tak tělo na extrémní psychickou a fyzickou zátěž.

Pokud je tato regulace nějakým způsobem narušená, postiženému jedinci se všechno odehrávající v jeho životě zdá stresující, takže se u něj snáze vyvine deprese či úzkostná porucha. Neboť, jak říká Sapolsky, být konstantně ve stresu je deprimující a zdraví škodlivé.

Lékař a emeritní profesor Michiganského institutu pro neurovědu, Juan F. Lopéz, se ve svém výzkumu zaměřuje na spojení mezi depresí, stresem, serotoninem a činností hypothalamu a hypofýzy.

Při zkoumání mozků sebevrahů zjistil, že ukazují extrémně vysoké hodnoty ACTH (hormonu stimulujícího růst kůry nadledvin a tím i produkci glukokortikoidů, zejména kortizolu) „je to až neuvěřitelné, jako kdyby tu látku ze sebe doslova pumpovali.“

Lópezova laboratoř se zaměřuje na souvislost mezi depresivními poruchami, osou HPA, serotoninem a stresem. Jedním z cílů laboratoře je pochopit, jaké konkrétní molekuly mozku a jaké konkrétní oblasti mozku jsou ovlivněny antidepresivy a chronickým nepředvídatelným stresem např. u hlodavců.